BEYOND THE APSARA
Za hranicemi Apsary: Ostatní tance v představení v Siem Reapu
Apsara je nejznámější, ale večeře s představením v Siem Reapu mohou zahrnovat i vlastní lidové tance – co dalšího bývá obvykle na programu a proč.
Podívejte se na vstupenky na večeři s tancem Apsara na GetYourGuide ↗Apsara večer otevírá, ale nenaplní ho celý
Typický program večeře s tancem v Siem Reapu může během přibližně hodiny zahrnout pět samostatných čísel a tanec Apsara je nejznámějším kusem, ale jen jednou částí širšího přehledu khmerského scénického umění, který mísí klasický dvorní tanec s regionálními lidovými tradicemi. Programy se liší podle místa a v čase se mění, takže je vhodné brát jakékoli konkrétní složení jako orientační, nikoli pevné, ale celkový tvar – jedna klasická ouvertura, po ní několik lidových nebo narativních čísel – je v siemreapských večerních divadlech poměrně konzistentní.
Scény z Reamkeru
Některé programy zahrnují krátký výňatek z Reamkeru, khmerského převyprávění hinduistického eposu Ramajána a vedle Apsary jednoho z nejvýznamnějších narativních děl klasického khmerského tance. Tyto výňatky obvykle čerpají z příběhu o opičí armádě – odtud postava Sva, neboli opice, historicky tančená muži na základě změny rolí provedené v polovině 20. století – a nabízejí publiku večeře s představením pohled na vypravěčskou stránku khmerského tanečního dramatu, včetně maskovaných obrů Yeak a pojmenovaných postav, na rozdíl od bezeslovného, čistě gestického kusu Apsara, který obvykle večer otevírá.
Lidové taneční vsuvky
Vedle klasických kusů většina programů vplétá lehčí lidové tance představující venkovský kambodžský život – rybářský tanec napodobující rytmus vrhání a vytahování sítí, kokosový tanec postavený na rytmickém poklepávání polovin skořápek a někdy i pářící tanec páva čerpající z pávího předvádění. Na rozdíl od klasického repertoáru nebyly lidové tance nikdy omezeny na královský dvůr – vyvíjely se ve vesnicích po celé zemi a prováděly se na slavnostech sklizně a komunitních oslavách. Tato čísla jsou rychlejší, hravější a otevřeněji narativní než pomalý, formální kus Apsara a jsou zařazena částečně proto, aby návštěvníkům ukázala, že khmerské scénické umění sahá daleko za palácovou tradici do regionálního a každodenního života.
Kostým a hudba označují změnu
Lidové číslo obvykle rozeznáte od klasického na první pohled – lidové kostýmy dávají přednost jasnému, jednobarevnému každodennímu oděvu před zlatým brokátem a vrstvenou pokrývkou hlavy klasické formy a nohy, ruce a tváře tanečníků se pohybují volněji, bez pevných, kodifikovaných pozic klasického jazyka. Mění se i doprovodná hudba, která plyne svižnějším, rytmičtějším tempem než důstojný doprovod souboru pinpeat k Apsaře. Tento kontrast je záměrnou dramaturgií: střídání pomalého, formálního klasického kusu s rychlejšími lidovými čísly udržuje publikum večeře s představením vtažené po celé dvě hodiny, místo aby drželo jednu rovinu po celou dobu.
Proč je právě kombinace tím klíčovým
Propojení Apsary s lidovými čísly není žádná výplň — odráží skutečnou šíři khmerského scénického umění, od dvorské tradice spjaté s chrámovými reliéfy Angkoru až po tance, které patří obyčejným venkovským komunitám, nikoli královskému dvoru. Obě tyto linie zasáhly otřesy 70. let a obě musely být následně znovu vybudovány z toho, co si účinkující a učitelé ještě dokázali vybavit. Zhlédnout obě během jednoho večera poskytne ucelenější a úplnější obraz kambodžského tance, než by dokázalo samotné číslo Apsara — přestože právě tanec Apsara dává celému večeru jeho jméno.